Konference 2018

Předvánoční setkání českých vědců žijících v cizině

21. 12. 2018 se uskutečnil první ročník setkání českých vědců, kteří působí/působili v zahraničí. Cílem setkání bylo seznámení vědců napříč kariérním spektrem (od postgraduálních studentů po profesory) a vzájemné představení výzkumu, výměna zkušeností z pobytů na zahraničních institucích, získání informací o návratu do Čech (např. možnosti financování, vytvoření zázemí).


Zde najdete fotografie z akce

Zde najdete program akce


První významnou činností spolku Czexpats in Science bylo pražské setkání českých vědců, kteří dlouhodobě působí nebo donedávna působili na zahraničních vědeckých institucích. Na setkání se řešila konkrétní témata, která se dotýkají zkušeností českých vědců v cizině a jejich návratu do České republiky. Zúčastnilo se ho na 80 vědců v různých fázích kariéry od doktorandů po profesory a z pracovišť ve 13 různých zemích, např. Univerzity v Cambridge a Oxfordu, Technické vysoké školy (ETH) v Curychu, Max Planck Institutu, Stanfordovy Univerzity, Weizmannova institutu věd atd. „Bylo skvělé potkat tolik špičkových odborníků, kteří se dokázali prosadit na těch nejprestižnějších institucích a šíří tak dobré jméno České republiky po celém světě,“ uvedl po setkání senátor a bývalý předseda Akademie Věd Jiří Drahoš [1]. Setkání finančně podpořily nadace Experientia a Neuron a dále firmy BCG a Medicem. Program zahrnoval panelovou diskuzi, přednášky vědců, kteří dělají výzkum mimo ČR, i těch, kteří uspěli po návratu do vlasti.

“Vždycky jsem předpokládala, že lidi na nejlepších univerzitách ve Švýcarsku jsou chytřejší a umí toho víc. Na základě vlastních zkušeností se školením studentů jsem zjistila, že na tom v Čechách vlastně nejsme tak špatně,” uvádí Lucie Tajčmanová, která se na ETH Curych dostala díky stipendiu Marie Sklodowska-Curie a následně zde získala i ERC Starting grant, jeden z nejprestižnějších vědeckých grantů v Evropě. Že se jí v mezinárodní konkurenci obstát povedlo dokládá i její zatím poslední úspěch, kdy získala trvalou pozici profesorky v německém Heidelbergu. “Důležité je nebát se a být sám sebou. Když jste přesvědčeni, že váš výzkum má smysl a splňuje fyzikální zákony, je logický a pro obor přínosný, nebojte se argumentovat i proti všeobecně uznávaným teoriím v oboru,” dodává s tím, že to mnohdy není vůbec jednoduché.

I po pobytu na špičkových světových univerzitách je pro mnoho českých vědců snem nabyté zkušenosti zúročit právě na českých univerzitách a výzkumných institucích. Velká část programu prosincového setkání se proto věnovala motivaci pro návrat do Česka, pozitivním zkušenostem a problémům, se kterými se vědci při návratu potýkají.  “Mám skvělou zkušenost s výběrovým řízením na pozici juniorního vedoucího skupiny na Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR (ÚOCHB), který vědcům nabízí startovní balíčky s financováním vlastní vědecké skupiny na 5 let,” říká chemik Tomáš Slanina, který se čerstvě vrátil do ČR z Uppsala University ve Švédsku. Pozitivní zkušenost z ÚOCHB sdílela i chemička Blanka Collis, tentokrát z pohledu propojení vědecké kariéry a mateřství. Do Česka se po bádání v Cambridge a Oxfordu vrátila zejména kvůli anglickému manželovi, který se chtěl naučit česky. Motivace pro návrat do ČR z osobních (např. rodinných) důvodů je obecně mezi vědeckými “expaty” velmi častá.

Panelisté se ale shodli, že zmiňované pozitivní zkušenosti z ÚOCHB jsou v českém prostředí zatím spíše výjimkou a že je potřeba dále pracovat na vytvoření atraktivního prostředí, které talentovaným vědcům umožní nejen založit vlastní nezávislé skupiny, ale i následný rozvoj v rámci vybrané instituce. Ačkoli fyzička Kateřina Falk s mnohaletými zkušenostmi z Velké Británie a USA také původně zamýšlela vybudovat vlastní výzkumnou skupinu v ČR, nakonec  si tento sen splnila v Drážďanech. “Tam jsem získala skvělé finanční prostředky (v přepočtu asi 46 milionů korun) a mám přístup k unikátním laserům nezbytným pro můj výzkum.” Přesto že nedosahují tak závratných obnosů, i v České republice existují možnosti financování pro úspěšné mladé výzkumníky, kteří chtějí založit vlastní výzkumnou skupinu. Jiří Klimeš, kvantový fyzik působící na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy (MFF UK), takové zdroje na prosincovém setkání představil. Patří mezi ně například Juniorské granty Grantové agentury České republiky (GAČR), nový program Primus na Karlově univerzitě, či Lumina quaeruntur od Akademie věd.

Mezery ve financování poskytované státními institucemi pak vyplňuje například soukromá Nadace Experientia, která financuje mladým chemikům jak vědecké stáže v zahraničí, tak zakládání výzkumných skupin při návratu. Podporu těm nejtalentovanějším vědcům poskytuje také Nadační fond Neuron, a to jednorázovým příspěvkem, který mohou stipendisté utratit podle vlastních potřeb. Právě tyto dvě významné české nadace se staly partnery iniciativy Czexpats in Science a své projekty na akci představily.

Kromě možnosti kariérního růstu, prvotřídního vybavení, dobrého finančního zázemí a podmínek pro výzkum by také panelisté uvítali více transparentně vypsaných a inzerovaných seniorních nezávislých pozic. “Ve srovnání se zahraničím je v České republice vypisování institucionálních pozic méně transparentní,” uvádí Dr. Klimeš, kterému se návrat do ČR podařil díky náhodnému kontaktu z konference podařil a jako jeden z mála vědců v České republice získal ERC Starting grant. Biolog Petr Kohout, vedoucí skupiny na Mikrobiologickém ústavu Akademie věd, naopak dodává, že v českém systému existují i pozitivní příklady: “Dobrou zkušenost mám s grantovým programem GAČR, jehož hodnotící proces považuji za transparentní.” Panelisté se shodli, že financování a management české vědy kriticky ovlivňují její konkurenceschopnost, s čímž se ztotožnil i bývalý ředitel vládního programu “Návrat” a emeritní rektor Vysoké školy chemicko-technologické v Praze, profesor Vlastimil Růžička.

Ačkoli systém vědy v České republice má své klady, mnoho vynikajících českých vědců dlouhodobě zůstává v cizině a v nejbližší budoucnosti z různých důvodů neplánuje návrat do České republiky. Přesto by rádi aktivně zůstali v kontaktu s českým akademickým prostředím. Řada těchto vědců byla také přítomna na prosincovém setkání Czexpats in Science. Byli mezi nimi například již zmíněná profesorka Tajčmanová nebo Petr Šulc, který po doktorském studiu na Oxfordu a dalších prestižních stážích přijal pozici juniorního profesora na Arizona State University. Jedním z cílů setkání Czexpats in Science bylo umožnit těmto vědcům prezentovat svůj výzkum a zkušenosti českému publiku.

Za vznikem iniciativy Czexpats in Science a za organizací předvánočního setkání 2018 stojí Markéta Kubánková, Vlaďka Petráková a Anna Stejskalová.

[1] Facebook Jiřího Drahoše 27. 12. 2018